Vzhledem k tomu, že olověné akumulátory již nejsou zařazeny v dotačních programech a vzhledem k jejich obecně nízké životnosti a nevalným parametrům (z hlediska použití ve FVE) nebudeme se jimi v článku vůbec zabývat. Dotaci v současné době nelze získat ani na Lead-Carbon baterie, které představují zajímavý mezičlánek mezi baterií olověnou a lithiovou. Z uvedeného vyplývá, že řeč bude o bateriích lithiových.
Lithiové články byly vynalezeny někdy v polovině šedesátých let dvacátého století. Od začátku se vyznačovaly vysokou měrnou energií a kapacitou, nízkým samovybíjením a dalšími kladnými vlastnostmi. Velký pokrok pak nastal v roce 1990, kdy firma Sony představily novou technologii, která využívala jako aktivní materiál pro zápornou elektrodu směs uhlíku obohaceného lithiem. Název Li-ion akumulátory pro zdroj spojený s vysokým napětím, možností nabíjení a vybíjení, s dlouhou životností a vysokou kapacitou, zavedl výkonný ředitel firmy Sony Energytek pan K. Tozawa. Název ,,Ion“ je použit díky iontům Li+, které přecházejí při nabíjení z kladné elektrody na zápornou a při vybíjení zase zpět. Většinou se setkáváme s označením lithiový akumulátor, lithno-iontový akumulátor, akumulátor Li nebo Li-Ion akumulátor. Do této kategorie, ale patří i akumulátor Lithium-polymer (Li-Pol).
Nevýhodou původních a dodnes velmi rozšířených LiCoO2, LiNiO2 článků je v prví řadě významná exotermická reakce probíhající i při poměrně nízkých teplotách, která dovoluje využít k reakci v komerčních baterií pouze cca ½ obsaženého lithia. Omezení nabíjecího napětí pak dovoluje dosáhnout pouze kapacity okolo 130 mAg-1. V bateriích LiCoO2 je omezujícím faktorem využití drahého a toxického kobaltu, který představuje ekologický problém. Řešením uvedených problémů se v současnosti staly akumulátory LiFePO4.
LiFePO4 Lithno železnatý fosfát byl objeven roku 1997. Díky své struktuře má výbornou stabilitu při vyšším zatížením. Má vynikající tepelnou i chemickou stabilitu, mnohem lepší než LiCoO2 a nedochází v něm k degradaci struktury během interkalace a deinterkalace Li iontů. Je nehořlavý a teplotně odolný a proto není náchylný na nesprávné zacházení při nabíjení či vybíjení. Je šetrnější k životnímu prostředí. Teoretická kapacita je 170 mAh/g. Reakce se může účastnit téměř veškeré Lithium v článku – baterie je tedy efektivnější. Některé akumulátory jsou schopny dodat pracovní proud přes 40A. Akumulátory mají vyšší životnost a lze jej použít v teplotním rozmezí -20°C až 70°C. Menší nevýhoda je nízká vodivost a to má za následek sníženou schopnost nabíjení a vybíjení vysokými proudy. Vzhledem k obrovské převaze nad ostatními materiály vhodnými pro kladnou elektrodu, které se týkaly nákladů, bezpečnosti, stability a výkonu jsou LiFePO4 články používány především pro napájení přenosných zařízení. LiFePO4 se také jeví jako nejvhodnější pro velké baterie do automobilů a pro energetická úložiště.
Z výše uvedených odstavců se jeví akumulátory LiFePO4 Wattsonic jako nejvhodnější technologie pro ukládání energie v domácích a komerčních solárních elektrárnách. Lithiové baterie mají za sebou dlouhý vývoj, během kterého se podařilo odstranit jejich nevýhody a omezení. Při použití v rámci solární elektrárny je důležitá především její bezpečnost (baterii nehrozí vznícení), je odolná proti zvýšenému nabíjecímu napětí a velkým nabíjecím/vybíjecím proudům a životnost (baterie Wattsonic 10 000 cyklů při 90% DoD) reálná životnost tak může v závislosti na provozním režimu významně překročit 20 let. Nezanedbatelná je také nepřítomnost toxického kadmia a tím usnadněná likvidace a recyklace článků.
Každý článek se skládá z následujících částí:
Základem pro funkci lithiového akumulátoru je interkalační proces (molekula nebo iont se začleňuje do hostitelské mřížky, která zůstává téměř stejná).
Ve chvíli, kdy je akumulátor nabíjen probíhá deinterkalace iontu lithia a elektrony přechází do anody, kde se interkalují ionty lithia po průchodu elektrolytem. V případě vybíjení akumulátoru dochází k přesně opačnému procesu (viz. obr.)
Michal Bečán